Moje polemika s Janem Kalvodou v LN

Prezidentské volby – Pravidla rošťárny aneb kdo zde utočí na svobodu?

 

Druhé přímé prezidentské volby klepou na dveře.

V této souvislosti mne zaujal článek exministra Jana Kalvody – Pravidla rošťárny, LN 27.listpadu 2017, s.11. A přiznám se, že mne jeho rázné závěry a conto „udělování“ poslaneckých a senátorských nominací do boje o Hrad zaujaly značně negativně.

Spolu s Janem Kalvodou si kladu zajímavou a důležitou otázku: Mohou (resp.mohli) naši senátoři či poslanci podepsat kandidaturu více uchazečům o Pražský hrad? Nebo jen jednomu?

Asi znáte pořekadlo, dva právníci mají tři názory. O těch ústavních to platí obzvláště. Vytvořila se nám zde dvě „názorová ležení“ . Prvé, kam se řadí i citovaný exministr J. Kalvoda, tvrdící: Co poslanec, to jen jeden hlas na podporu prezidentského kandidáta. A  pak názorový tábor druhý, kam se řadí i autor tohoto komentáře, tvrdící opak: Máme zde přece svobodu, každý poslanec si může podpořit, kolik kandidátů uzná za vhodné a kolik jeho svědomí unese.

Kterak jsem předznamenal , jako liberálně-demokratický právní komentátor se kloním ke stanovisku druhému. Tedy, že počet podpořených kandidatur není omezen. A je to tak správně .

Proč tak soudím?

Za A : Uplatní se zde právní princip – co není zakázáno je dovoleno. A Ústava ČR stejně jako žádný zákon takový postup poslancům a senátorům přímo ani nepřímo nezakazuje.

Za B : Kontrolorem „zdivočelých“ poslanců či senátorů musí být v právním státě primárně volič/ka , ne stát. Příkladmo – senátor Lojza či poslankyně Boženka může svým autogramem současně pomáhat v kandidatuře modrým, růžovým i zelený, zároveň tlustým i tenkým, najednou smutným i veselým, veganům i současně masožravcům, nicméně pak takového nekonzistentního mudrce již víckrát do Senátu ( resp. do PSP) přece nezvolíme. Nicméně opakuji důrazně , toto právo má náležet a náleží voliči, ne přebujelé státní moci.

Za C: Je určitě namístě panu J. Kalvodovi připomenout, že podle letité a osvědčené doktríny Ústava a instituty ústavního práva mají být vykládány ve prospěch politických svobod. A těmi zde jsou svoboda kandidovat a její zrcadlový obraz, právo nás voličů vybrat si z co největší nabídky kandidátů a kandidátek. Nechápu proč nám zkušený expolitik z liberální (!) ODA chce zmenšovat naše politické svobody.

Za D: Nepravdivá je argumentace J. Kalvody, že dochází mj. k pokřivení vztahu podpisující skupina voličů/občanů vs. podpisující senátor/poslanec.

Přece i občan-volič („nesenátor“ ) může ze zákona podepsat „na naměstí“ kandidaturu více prezidentským uchazečům, nejen jednomu. Proč toto omezení najednou restriktivně aplikovat na zvolené zástupce lidu? Dodejme, že i senátor/poslanec navíc ke svému výsadnějšímu právu podporovat jako zastupitel může samozřejmě „na ulici“ podepisovat jako běžný smrtelník tzv. občanským kandidátům.

Za E – tvrdit, že možno podpořit pouze jednoho kandidáta na Hrad, jak činí citovaný exministr v textu z 27.11. v tomto listě, je výsledkem přespříliš formalistického přístupu k ustanovení § 21 zákona o volbě prezidenta republiky. Je obrovským paradoxem, že zde volnější (resp.liberálně-demokratičtější) postoj zastává správní úřad – tedy Ministerstvo vnitra, které navíc J.Kalvoda posměšně obviňuje z jakéhosi „eskamotérství“. Svět už je dnes pravděpodobně vážně vzhůru nohama i paragrafy , jestliže správní orgán je liberálnější než vyhlášený (pražský) advokát s liberálními kořeny.

Za F – pakliže by tento spor skončil u soudu. Tedy u Nejvyššího správního soudu (NSS) či dokonce následně u Ústavního soudu (ÚS) , tak by tam formalistický „kalvodovský“ přístup musel, v souladu se zásadou legitimního očekávání, jednoznačně utrpět porážku.

Vážení čtenáři, ať se propadnu do Západního Německa, pakliže by zmíněné velevážené soudní instance rozhodly v rozporu se svou ustálenou judikaturou. Pro neprávníky připomeňme ve zkratce, že NSS i ÚS dlouhodobě vykládají volební a související zákony ve prospěch svobody a liberální demokracie. V našem případě tedy tak, aby bylo ochráněno právo maximálně svobodně volit či být volen. Připomeňme např. minulé prezidentské volby a judikát ve věci : Jana Bobošíková.

 

Závěr – významného právníka Jana Kalvody si vážím a respektuji jeho profesní úspěchy, nicméně v této otázce si s ním dovolím nesouhlasit.

Svoboda musí zvítězit anebo alespoň remizovat s přepjatým formalismem.